pojmy začínající na E

pojmy začínající na E

E

Echolot = přístroj vysílající ze spodku lodi pod hladinu moře původně zvukové, později ultrazvukové impulsy a registrující jejich odraz, načež se podle odrazu vyhodnocovala poloha místa, které impuls vrátilo, a identifikoval se odrazový objekt, hloubka dna apod. Částí echolotu byl hydrofon (viz Hydrofon).

Ekonomizér = část soustavy parního kotle. V ekonomizéru se horkými kouřovými plyny po jejich opuštění ohniště jednak předehřívala napájecí voda do kotlů, jednak se jimi předehříval vzduch přiváděný do ohniště parního kotle. V kotlových soustavách válečných lodí se používal od konce devadesátých let 19. století.

Ekrazit (dř. ekrasit) = rakouská obdoba nelinutu (viz Melinit), výbušná látka vynálezců Siersche a Kubína. V rakouských branných silách byl ekrazit zaveden jako výbušnina do granátů pozemních i lodních děl, případně do náloží k ženijním pracím. Její složení se tajilo, ale byla to ztuhlá tavenina kyseliny pikrové  - v podstatě kyselina pikrová s malým množstvím trinitronaftalenu, nažloutlá krystalická látka, málo rozpustná ve vodě, silně hořké chuti. Připravovala se nitrací fenolu nebo nitrací fenol-2,4-disulfokyseliny. Na rozdíl od svých solí byla bezpečná, explodovala jen prudkým přehřátím na vysokou teplotu či iniciací rozbuškou. Před druhou světovou válkou se ekrazit přestal používat.

Elevace (od lat. elevatio = povýšení, zdvižení), náměr = v námořním vojenství zdvih děla, úhlová hodnota polohy hlavně ve vertikálním smyslu, tedy úhel osy hlavně vůči rovině náležející ose čepů hlavně. (Sklon hlavně pod tuto rovinu je deprese či inklinace.) Elevace těžkých děl bitevních lodích na počátku 20. století běžně nepřesahovala 15° úhlových, avšak byly i případy, kdy elevace činila i přes 20°, např. 254mm hlavních děl ruských POBĚDA a PERESVĚT.  

Eliášův oheň (Eliášovo světlo, též Elmský oheň, Helénský oheň, Hermův oheň aj.) = námořní projev statické elektřiny, sférický výboj vznikající na špičkách stěžňů, člunových jeřábcích, ráhnech apod., někdy i dvojitě, ba často i na hřebenech vln, takže moře v jejich světle vypadá děsivě. Eliášův oheň je viditelný jako jasné, bílo-fialové plaménky délky až 1 m. Předmět mnoha námořnických pověr, ale v zásadě byl-li plamen jeden, bylo to znamení zlé, byly-li dva (Castor a Polux), bylo to znamení dobré. Nejčastěji se tento úkaz objevuje na teplých mořích.

Elmský oheň – viz Eliášovo světlo.

Elswické křižníky (angl. Elswick cruisers) = proslulé chráněné, tj. kdysi malé křižníky, stavěné od první poloviny osmdesátých do devadesátých let 19. století v loděnici britského podnikatele G. W. Armstronga v anglickém Elswicku, podle projektů výtečného šéfkonstruktéra této loděnice G. Rendela, pro zahraniční maríny, zejména Japonsko. Křižníky se vyznačovaly v té době novinkou – pancéřovou spodní palubou opatřenou po stranách zkosy (angl. slops) a byly prvoplánově určeny k bojové součinnosti s bitevním jádrem floty, jinak plnily standardní úkoly běžného malého křižníku – průzkum, doprovod, boj s torpédovými jednotkami… Prvním z řady těchto křižníků byla ESMERALDA stavěná pro Chile (později ji odkoupilo Japonsko a přezvalo na IZUMI), následovaly - pro Japonsko - NANIWA (dokončen v r. 1885), JÓŠINÓ (1892), IZUMÓ (1899) a IWATE (1900), a mezitím vznikly NEW ORLEANS (1895) a ALBANY (1898) pro USA, několik si jich koupila Itálie aj. státy. Nejvýznačnějších úspěchů dosáhly tyto křižníky na japonské straně za čínsko-japonské války v l. 1894-1895 a rusko-japonské války v l. 1904-1905. Pozdější verze malého respektive lehkého křižníku některé prvky elswického křižníku zdědily, zejména řešení pancéřové paluby, ale vzhledem ke změnám taktických úkolů pro lehké křižníky a ke slabšímu pancéřování v tehdejších podmínkách námořního vojenství se vývoj malého křižníku modifikoval ve směru k průzkumné a doprovodné lodi, jako vůdčí jednotky torpédové flotily a k obraně před torpédoborci.    

Embargo námořní = v námořním světě druh represe. (1) Námořní embargo spočívalo v tom, že stát v násilném stavu vůči jinému státu zabavoval jeho námořní lodi, držel je v zajetí a jejich navrácení podmiňoval určitými nároky. Pokud nebyly splněny, zadržující stát se odškodnil prodejem zabavené lodi a rozprodáváním zboží na jeho palubě. Právo embarga se však odpíralo, poněvadž jím trpěli nejvíce soukromí rejdaři, nikoliv stát, ač jistý díl odpovědnosti i za soukromý náklad nesl také. Na mírové konferenci v Haagu v r. 1907 však bylo stanoveno, že po vyhlášení války nesmějí být lodě nepřátelského státu zadrženy na moři ihned, neboť na mnohých nebyly radiotelegrafické stanice, takže se jejich kapitáni nemohli o zahájení války okamžitě dozvědět, a pokud stály v přístavech nepřítele, měl jim být poskytnuta možnost ve stanovené lhůtě přístav opustit. (2) Zadržování obchodních lodí cizích vlajek na určitý čas v přístavech, aby se udržel v tajnosti zvláštní pohyb válečného loďstva vlastní země, anebo aby se utajila určitá událost. V tomto případě nebylo embargo projevem nepřátelství a majitelé lodí nebo zboží či čestující na nich se mohli dožadovat náhrady. (3) Ve válce i míru za nějakým účelem naléhavé zabavení dopravní lodi s cizí vlajkou, přičemž zabavující stát pak za loď jejímu majiteli poskytl náhradu.

Embrasovat = v námořním vojenství dostat nepřátelskou loď do palby ze dvou stran. 

Embrasura (od angl. embrasure = střílna, výklenek) = u nás už nepoužívaný pojem pro střílnu, z něhož dělo pálilo skrze podélný záklenek v lodním trupu, který umožňoval dosažení širšího odměru (angl. výraz pro běžnou střílnu je loophole).   

Embrasurní dělo = u nás už nepoužívaný pojem pro střílnové dělo, tj. s hlavní u boční střílny, z níž dělo pálí záklenkem v lodním trupu nebo nástavbě, umožňujícím dosažení většího odměru děla. Většinou šlo o děla nárožní (viz Dělo nárožní).

Emeritní důstojník námořní = důstojník, který měl emerituru, tj. po vykonání předepsané životní služby u válečného námořnictva v ní buď zůstával (pak to byl veterán), anebo naopak takový, který službu po povinné odsloužené době opustil, ale protože měl vynikající služební výsledky a námořnuctvo nechtělo přijít o jeho služební přínos, nadále se mu vyplácela pense ve výši původní mzdy nebo její části a emeritní důstojník  mohl či musel pro námořnictvo plnit dílčí úkoly. 

En déroute (fr. výraz) = v nepořádku, např. zmatený ústup pro prohrané námořní bitvě.

Enfiláda (od fr. enfilade) = v námořním vojenství palba na nepřátelskou loď po její lodní ose (viz Palba podélná).

En garde (fr. výraz) = ostražitě.

Entrepôt (fr. výraz) = dnes už nepoužívaný výraz "ántrpó" či "entrpot" pro obchodní přístavní skladiště, do něhož bylo možné dočasně uložit zboží nepodrobené clu nebo spotřebním dávkám, a to i zboží, jehož dovoz byl do země nepovolen, určené však k další cestě. Tak se ušetřilo za clo, platilo se jen nepatrné skladné. Tato skladiště jako bezcelní zóny byla původně zavedena v Holandsku a Anglii, ve Francii námořním minstrem J.-B. Colbertem v r. 1687, v 17. století však zanikala, ale po r. 1803 se obnovovala. Skladiště pro trvalejší uložení před předáním koncovému odběrateli se zvala depoty.

Eskadra (od fr. escadre) = podle českého, ale nejednotného pojmosloví v námořním vojenství pojednávaného období (1860-1905) skupina lodí pod společným velitelem, k účelům cvičným nebo bojovým. Eskadra sestávala z divizí (v Rusku brigád) a oddílů, v nichž byly lodě stejných kategorií (divize bitevních lodí, divize křižníků, oddíly torpédoborců). V eskadře tedy byly, na rozdíl od flotily, divize a oddílu, zastoupeny lodě různých kategorií. Eskadře, divizím a oddílům těžkých lodí veleli admirálové, oddílům případně flotilám lehkých lodí komodoři nebo námořní kapitáni. Několik eskader a flotil tvořilo loďstvo. Příklady: Okolo r. 1900 byla ruská Tichooceánská eskadra částí Baltického loďstva, jež mělo ještě Baltickou eskadru a Středomořskou eskadru. Japonské Spojené loďstvo ("Rengó kantai") sestávalo ze tří eskader ("kantai", lze tedy překládat i jako loďstvo). Loďstsvo britského Královského námořnictva mělo okolo r. 1900 Domovské loďstvo a Středomořské loďstvo a samolstatné eskadry Atlantickou a Kanálovou a kromě toho útvary ("stations") na vzdálených mořích, což byly také eskadry, jejichž jádra tvořily bitevní lodě II. třídy (BARFLEUR a CETURION v "China Station") případně staré bitevní lodě, nebo pancéřové křižníky. Jelikož v různých státech se vykládá pojem eskadra jinak, v českých textech bohužel nacházíme pojem eskadra v různých významech, stejně tak pro pojmy flotila a (námořní) divize. (Viz i Loďstvo.)    

Eskála (fr. escale = mezipřistání) = v námořnictví nutná odchylka od kursu k hlavnímu cíli plavby, vykonaná kvůli např. doplnění paliva, vody aj. zásob, opravě poškození, vyložení nemocných apod.

Eskorta = v námořním vojenství přímý (těsný) doprovod prováděný jednou nebo více ozbrojenými loděmi. Eskorta mohla mít bojový ráz (např. doprovod konvojů obchodních lodí), anebo čestný (doprovod lodi panovníka, významného státního hosta apod.).

Estrapáda (z fr. estrapade = houpačka) = dnes už zapomenutý výraz pro trest na plachetních lodích, při němž byl trestaný, někdy svázaný do kozelce, několikrát vytažen k nejvyššímu ráhnu a pak spuštěn do vody. Po zrušení tělesných trestů na válečných lodích se už zlehčeně nazýval estrápadou každý trest, při a po jehož výkonu následovalo tělesné i duševní utrpení trestaného.  

Etážová palba = v námořním vojenství palba ze dvou a více děl rozestavených nad sebou, tj. palba z několika dělových palub jedné lodi.

Etmal = u nás neznámé holandské námořnické označení pro dobu počítanou od 12. hodiny jednoho dne do 12. hodiny druhého dne, tedy pro 24 hodin od poledne do dalšího poledne. Koncem 19. století parníky ujely během etmalu asi 300 námořních mil, plachetnice asi 120.

Evaporátor - viz Odpařovák

Evoluce = v námořním vojenství je evoluce taktický pohyb lodi ve smyslu změny kursu či zrychlení/zpomalení plavby, a to bojový nebo cvičný. Evoluci však mohlo vykonat i více lodí. Jinak lze označit evoluci jako soubor (jednoduchých) manévrů.

Expanzní dutina = v námořním vojenství konce 19. století a začátku 20. století dutina či prohlubeň v zadní části dělového projektilu, sloužící k dosažení vyvážení, tj. posunu těžiště tohoto projektilu. Pokud totiž by byla střela jen válcová, s oběma konci stejně tvarovanými, těžiště by leželo uprostřed její délky a jejího průměru. Avšak jelikož byla střela vpředu zašpičatělá respektive trochu zaoblená, poloha těžiště se tím měnila. Vznikem expanzní dutiny se poloha těžiště přemístila do potřebného místa. (Nezaměňovat s dutinou ve střelách expanzivních, která slouží k roztažení spodní části projektilu při výstřelu ku zaplnění průměru vývrtu hlavně.)  

Ex propriis = v námořnictví dobrovolně a na vlastní náklady prováděná služba osoby ve válečném námořnictvu.