pojmy začínající na F

pojmy začínající na F

F

Faden (něm. Faden) = míra zhruba odpovídající sáhu, tedy přibližně vzdálenost, kterou obsáhnou konečky rozpažených rukou dospělého muže. V německém a rakouském námořnictví byla jednotkou pro měření hloubky (tzv. mořský sáh), pak 100 fadenů = 0,1 námořní míle = 185 m = 6 Fuss, v rakouském 1 Faden = 1 Klafter = 1,896 m. Srovnatelné jsou např. angl. fathom = 1,8288 m, franc. brase = 1,6242, rus. sážeň = 2,1336 m…

Fathom (angl. výraz = sáh) = britská délková míra používaná k měření hloubek, též jednotka lanové a řetězové délky. 1 fathom = 1,8288 = 6 stop.

Feluka (angl. felucca, fr. félouque, it. felucca) = malá plachetnice s výtlakem do 200 t, používaná především a původně na Středozemní moři. Nesla dva jednoduché stěžně s latinskými plachtami, pomocný pohon skýtalo až devět párů vesel. Zanikla koncem 19. století, když předtím se její exempláře stavěly také u severoamerických břehů.

Fendr, odrazník (od angl. fender) = jednoduchá pomůcka spouštěná z paluby nebo nábřeží k umenšení silného nárazu lodi do hráze nebo do jiné lodi, k níž přiráží.

Ferry-boat (angl. výraz) = převozní prámy či převozní pramici aj. plavidla, též loď k převozu železničních vagónů na krátkou vzdálenost (takové ferry-boats se používají se už od poloviny 19. století, u nás soudobě jsou zvány trajekty). 

Flota (angl. fleet, něm. Flotte, fr. flotte, rus. flot) = problematický, nepůvodní výraz pro celé válečné loďstvo státu (viz Loďstvo válečné).

Flotila válečná, námořní (od špaň. flotille, fr. flotile = malé loďstvo) = v pojednávaném období (1860-1918) v námořním vojenství označení pro samostatný a zpravidla organizačně separovaný taktický celek v loďstvu státu (viz Loďstvo válečné). Flotilu (v Rusku zvané brigáda) tvořily lehké síly – torpédové lodě, dělové čluny, později ponorky. Flotilu tedy nelze zaměňovat s eskadrou nebo loďstvem (viz Eskadra a viz Loďstvo váoečné). Velké flotily byly určeny k plnění takticko-operačních úkolů poblíž pobřeží vlastního státu, jako např. ruská dálněvýchodní Sibiřská flotila se základnou ve Vladivostoku; menší flotily byly částí většího organizačního celku, např. eskadry. Flotily se dále dělily na oddíly (v Německu na poloflotily). (Soudobě je válečná fotila strukturována hladinovými loděmi mnoha kategorií – od bitevních a letadlových, přes křižníky a torpédoborce až po minolovky, zásobovací lodě…, případně ponorky, pak však - zejména v souvislosti s Vojenským námožnictvem USA za druhé světové války - lze psát o svazu.) (Jinak je flotila i obecný pojem pro množinu lodí stejného druhu, např. obchodní flotila, rybářská flotila… nebo lodí téže kategorie, např. ponorkové flotila.

Fregata (od angl. frigate či něm. Fregatte) = v námořním vojenství v 17. až 19. století rychlé válečné plavidlo o výtlaku 500 - 600 tun, s až dvěma dělovými palubami, k napadání vzdálených cílů, k eskortám, pro výzvědnou službu a boj se stejně velkými nebo lehčími jednotkami a ke spojení se vzdálenými koloniemi; fregata byla zpravidla menší než řadová loď, a větší než korveta. Od padesátých let 19. století byl se i válečné jednotky této třídy osazovaly parním strojem, po r. 1860 se válečné fregaty pancéřovaly. Původně měly délku cca 60 m, šířku asi 15 m, ponor asi 5 m a tři paluby po celé délce trupu: 1. paluba, vrchní, na níž se soustřeďovala obsluha stěžňoví (plachet, takeláže, palubních člunů…), jeřáby, vratidla, rumpály apod., vpředu a vzadu měla nízké nástavby, na kterých stála i děla vpředu stíhací a vzadu ústupová děla, ale v 19. století už byly vrchní paluby fregat většinou hladké, nebo jen s nízkou záďovou nástavbou); 2. paluba, dělová (děloviště), na níž byly baterie (větší fregaty měly až dvě dělové paluby a počet děl se pak lišil – velké fregaty jich měly i přes čtyřicet, odtud i klasifikace fregat do dvou nebo tří třídy; 3. paluba byla spodní, pro mezipalubí, v němž byly ubytovací prostory posádky, pod ní byly skladištní prostory pro potraviny, vodu, střelivo a lodní výstroj. Fregata měla tři stěžně a čelen, na všech ráhnech byly lichoběžníkové plachty, na zadním stěžni bylo navíc asi v jeho polovině upevněno vratiráhno s vratiplachtou. Mezi předním stěžněm a čelenem se napínaly kosatky, mezi stěžni stěhovky. Velké čluny (bárky) se ukládaly na vrchní palubě, menší a malé se věšely podél boků lodi, nejmenší čluny pro službu v přístavech byly upevněny poblíž přídě. – Poté, co se od konce padesátých let 19. století fregaty pancéřovaly (ne každá!) a poháněl je parní stroj, změnily se na velké válečné lodě s výtlakem od 6000 do 11000 tun, jež suplovaly nepřítomnost velkých pancéřových řadových korábů o až tří dělových palubách; tyto koráby s dřevěnou konstrukcí, těžkou takeláží a plachtovím a velmi hmotnou výzbrojí až 130 děl by totiž už neunesly tolik pancířů  Například tři britské pancéřové fregaty typu MINOTAUR, vůbec největší válečné fregaty, navíc největší válečné lodě poháněné jen jednou lodní vrtulí, měly výtlak kolem 10 700 t, celkovou délku 124 m, šířku 18,2 m, ponor 8,5 m, byly vyzbrojeny padesáti děly-předovkami (NORTHUMBERLAND: 4x 229mm, 22x 203mm, 2x 178mm), chránily je boční i příčné pancíře tloušťky až 140 mm vesměs na 254mm teakové vrstvě, poháněl je parní stroj o výkonu okolo 6700 iHP, měly plné oplachtění na pěti stěžních a čelenu, jejich strojní rychlost činila okolo 14,2 uzle a sloužilo na nich po 800 chlapů. – Od konce šedesátých let se fregaty ve vyspělých státech stavěly už jen ze železa, ale začaly se dělit na pancéřové a nepancéřované. Ty první koncem sedmdesátých let 19. století mutovaly v obrněný potažmo pancéřový křižník, ty druhé v chráněný nebo nechráněný křižník, což vedlo ke klasifikaci dočasně až nepřehledné, ale fregata jak kategorie či třída zanikla. (Fregata se znovu objevila jako plavidlo protiponorkové obrany z l. 1940-1945, anglosaské provenience. Jednotky této kategorie, s výtlakem do 1500 t a rychlostí do 20 uzlů, bez pancéřování, ale mj. s radarovou výstrojí a zmnoženými záchrannými a protipožárními prostředky, se používaly zejména k ochraně dopravních lodí a jejich konvojů ponorkami, a tomu byla přiměřená jejich výzbroj: dvě středorážní děla, dvě malorážní PL, hlubinné nálože a vrhače druhu hedgehog. Tento druh fregat přetrval, ale modifikoval se, přičemž převzal některé markanty a úkoly torpédoborce a křižníku.)    

Fregatní kapitán = hodnost na úrovni armádní hodnosti podplukovník, v angl. Královském námořnictvu „commander“ (nelze překládat jako komandýr, pouze jako fregatní kapitán, v Německu "Fregattenkapitän").

Fregatní poručík = hodnost na úrovni armádní hodnosti major (ve Velké Británii „lieutnant-commander“, ve Francii „lieutnant de vaisseau“ = lodní poručík, v Německu „Kapitänlieutnant“ = kapitánporučík)

Fretáž, fretování = při výrobě hlavní těžkých (námořních) děl způsob dosahování tzv. záporného předpětí vůči vnitřní části hlavně postupným nasazováním několika rozžhavených ocelových prstenců na vnitřní rouru, anebo jejím postupným omotáváním několika vrstvami žhavého drátu s hranatým průřezem. Smrštěním vychladlých prstenců nebo drátu a roztažením podchlazeného jádra hlavně bylo onoho předpětí dosaženo a vnější vrstvy stěny hlavně byly tak donuceny k větší účasti na odporu proti podélnému roztržení hlavně při střelbě. Fretované hlavně měly až dvojnásobnou pevnost než hlavně stejné ráže vyrobené klasickým způsobem, vykováním z jednoho kusu materiálu.  

Frikční odpor = v námořnictví třecí odpor vznikající na pohybujícím se lodním trupu, hnacích segmentech, kormidle aj. pod čárou ponoru, a to působením materiálu povrchu, obrostu fauny a flóry apod. Stoupaní frikčního odporu se projevuje snížením rychlosti lodi, jejíž „dorovnávání“ pak způsobuje větší spotřebou paliva, zkrácením plavebního dosahu, zvýšenou námahou konstrukce trupu… Čím hladší provedení povrchu lodního trupu, tím menší je frikční odpor; tedy nejmenší frikční odpor má trup nové lodi, nový lodní šroub, nová kormidelní ploutev… Ty lodní části, u nichž je co nejmenší frikční odpor zásadní nutností, se ošetřují účinnými ochrannými nátěry (antifouling), ba lodní vrtule se leští do maximální hladkosti.

Frontální tvar, dwarsový tvar lodní formace = v pojednávaném období (1860-1905) se s ním do sedmdesátých let počítalo v taktických variantách klounového boje, podle kterých měly klounové lodě útočníka napadnout nepřítele nejprve drtivou preparační palbou a poté přímo i svými klouny, k čemuž jim dávalo výhodu právě rozstavení „vedle sebe“; totiž v jedné chvíli tak útočil maximální počet lodí. K využití však došlo ojediněle. Nejvýznančnějím příkladem dwarsového útoku se za čínsko-japonské války stal v námořní bitvě nedaleko ústí Ja-lu-ťiang 17. září 1894 pohyb řady čínských pancéřových lodí (se dvěma věžovými obrněnci v jejím středu) k eskadře zleva se přibližujících, ale značně rychlejších japonských křižníků; jenže čínským lodím se frontální klounový útok právě kvůli jejich pomalosti nepodařil a jejich dwarsová linie se rozpadla… Poté se frontální potažmo dwarsový tvar formace lodí užíval jen při pátrání a hlídkování.

Fuss (něm., stopa, střevíc) = stará jednotka délkové míry používaná v německých státech, v Prusku činila její délka 0,3138, v Rakousku-Uhersku v r. 1871 0,31608 m.

Fut (rus., stopa) = stará jednotka délkové míry používaná v Rusku do r. 1918. Její délka byla shodná s anglickou stopou, tj. činila 0,305 m