pojmy začínající na I a J

pojmy začínající na I a J

I

Iluminátor = kulaté okénko v lodním trupu (viz Okno lodní).

Impregnace technická = v námořnictví technické sycení dřeva, plachet, lan, textilií pracovních oděvů apod. látkou, která měla prodloužit jeho životnost respektive zvýšit jeho odolnost vůči vodě a vodním párám, ale též ohni. V pojednávaném období (1860-1905) se na lodích a v přístavech impregnovalo přírodními oleji vč. dehtových a roztoky soli, avšak už jen omezeně, např. protisluneční a lekážní plachty, ucpávkové materiály a pracovní oděvy (stále více se však používaly gumové nebo pogumované části a oděvy), na lodích, které dosud měly stěžně, se lehce impregnovaly i plachty větrné.   

Inch (angl.) - viz Palec

Inklinace - viz Deprese

Invaze (od lat. invasio – vniknutí) = v námořním vojenství ozbrojená ofenzivní akce provedená námořními jednotkami na velkém území, většinou ve spolupráci s armádními složkami, se záměrem na dlouhou dobu obsadit cizí pobřežní území, většinou jako východisko k dalšímu postupu námořní pěchoty a armádních složek. Je však třeba rozlišovat mezi invazí jako velkou námořně-pobřežní operací za podpory bojových prostředků a vyloděním a jako malou operací tohoto druhu (i jako součást velké invazní operace), často bez použití zbraní. - V námořním vojenství druhé poloviny 19. století měly invazní operace podstatně jednodušší vojensko-organizační strukturu než pozdější. Vojensko-námořní invazi přecházelo plánování místa invaze a jeho podrobný průzkum (zjišťování konfigurace a kvality terénu, mořského dna u pobřeží, obvyklých povětrnostních podmínek… a přítomnosti nepřátelských pobřežních a příbřežních sil), určení množství a taktického nasazení námořních a pozemních sil a zajištění jejich zásobování těsně po vylodění a v dalších dnech a týdnech, stanovení termínu, shromažďování těchto sil; námořní část invaze sestávala z plavby bojových a vyloďovacích lodí k místu invaze, dělostřelecké přípravy místa invaze, vyloďování zajišťovacích a ženijních jednotek, vyloďování pěších, dělostřeleckých jednotek a bojových zásob, zřizování záchytných opevněných polních postavení na perimetru vyloďovací oblasti, vysílání průzkumných jednotek, další vyloďování, často v několika vlnách, přísun posil, munice a dalšího technického materiálu... Ne vždy však nepřítel kladl odpovídající odpor. - V 19. století byla velká invaze provedena za krymské války – v polovině září 1854 se u Javpatorie bez potíží (neboť Rusové kupodivu nebyli na tuto invazi připraveni) vylodil expediční sbor 28 000 francouzských, 27 000 britských a 7000 tureckých vojáků a zahájil postup na Sevastopol. Ač i tato operace měla značně problémový průběh, v dalších desetiletí posloužila k vpracování značně dokonalejší metodiky velkých vyloďovacích operací, s použitím dokonalejších prostředhů meteorologických, hydrografických aj., nicméně její principy zůstaly. - Ve 20. století bylo první námořní invazí v květnu 1904 vylodění japonské 2. armády (gen. Óku) u malého přístavu Pchi-c´-wo (rus. Picevo či Bidzivo) na Liaotungském poloostrově ve Žlutém moři, jemuž se Rusové ani nesnažili bránit, takže si Japonci otevřeli postup k Ťinčouské šíji potažmo přístavu Dalnyj (dn. Ta-lien) a následně na poloostrov Kuan-tung s námořní základnou Port Artur (Lü-šun), v němž kotvila silná ruská Tichooceánská eskadra. Za Velké války byla největší invazí operace na tureckém poloostrově Gallipoli v r. 1915, s následným cílem Britů a Francouzů dobýt Dardanely a tak zabránit jejich obsazení Ruskem, které mělo na počátku války úspěchy na Kavkaze, a eliminovat Turecko, které spojencům překáželo v Malé Asii a Egyptě. Invazi předcházelo těžké a dlouhé ostřelování pevností a baterií v oblasti Dardanel námořními silami, po vylodění menšího vojska a získání poloostrova měl následovat námořní útok na Istanbul, ale jelikož tato část invaze v zimních měsících r. 1915 neuspěla, došlo v březnu t. r. k velkému vylodění 60 000 vojáků na západním pobřeží Gallipoli, s cílem z pevniny dobýt turecké pevnosti hájící Dardanely a tak otevřít válečným lodím cestu k hlavnímu městu Turecka. Jenže operace skončila na přelomu r. 1915/1916 fiaskem spojenců a jejich ztrátou 150 000 mužů, 6 starých bitevních lodí a 7 ponorek.             

Izobatha, hloubnice (z řec., v obecné češtině izobáta) = na námořní mapě čára spojující místa stejných hloubek – hloubková vrstevnice.

Ironclads (angl.) - viz Pancéřníky.

 

J

Jachta (od hol. jacht) = (1) menší lehká loď s výtlakem 60 až100 t, v dobách plachetních a paroplachetních lodí jednostěžňová, s malým parním strojem, později spalovacím motorem, s luxusním vybavením, pro rekreační nebo sportovně-rekreační účely, (2) větší loď s výtlakem do 4000 t, postavená na státní útraty, původně plachetní, ale i s parním, později spalovacím motorem, sloužící jako osobní dispoziční jednotky nevyšších představitelů státu, námořnictva apod., luxusně zařízená, opatřená salutními děly a soudobě nejmodernějšími prostředky navigace, záchrany. Takovými jachtami byly např. britská královská VICTORIA & ALBERT, německá císařská HOHENZOLLERN, ruská carská ŠTANDART… - V námořním vojenství se jachty představitelů vojenského námořnictva, jako plavidla pronajatá na dobu války, osazovaly lehkými a středními děly (do ráže 120 mm) a používaly se jako lehké průzkumné, hlídkové a spojovací lodě (avisa). Jednou z nejznámějších byla ruská jachta ALMAZ, v r. 1904 zařazená do II. Tichooceánské eskadry jako křižník II. třídy, které se jako jedné z mála ruských lodí podařilo koncem května 1905 uniknout z pekla bitvy u Cušimy do Vladivostoku.   

„Jane's All the World’s Fighting Ships“ (angl.) = souhrnný název námořních ročenek, vydávaných původně jen knižně (dnes už i v elektronické podobě), v nichž jsou obsaženy základní údaje o všech soudobých válečných lodích celého světa respektive všech zemí. Údaji jsou technicko-taktická data lodí (výtlak, rozměry, výzbroj, pancéřování, pohonný systém, početní stav posádky aj.), a tento datový soubor je doplněn zobrazením siluet, fotografiemi případně schématy interního a externího uspořádání lodí, zejména pancéřování a výzbroje. – Poprvé tuto ročenku vydal velký ctitel válečných lodí John F. T. Jane (známý též jako "Fred T.") v r. 1898 jako „Jane's All the World's Fighting Ships“, ale ač se podobné katalogy příležitostně objevily už dříve (např. „Navies of the World 1860-1880“ E. W. Veryho v USA) a v Anglii už od r. 1886 vycházely velmi vyhledávané „Brassey´s Naval Annual“ (Brasseyovy námořní ročenky), úspěch ve Velké Británii a v Evropě byl takový, že Jane později začal produkovat v dalších edičních řadách vojenské ročenky i jiného druhu (nejdříve leteckou), a tyto se vydávají dodnes včetně specializovaných retrospektivních publikací o vojenství. – Původní vydavatel těchto ročenek posléze vytvořil komerční Jane's Information Group, která nyní spadá pod Woodbridge Company.

Jeřáb lodní, derik (angl. crane = velký složitý jeřáb, derrick = jednoduchý, výložníkový jeřáb) = v námořnictví stroj sloužící ke zvedání různých břemen – nákladu, člunů, lodních dílů… Původně byly lodní jeřáby ovládané toliko ručně, přes kladky a s pomocí navijáků, ale v sedmdesátých letech 19. století už se objevovaly velké lodní jeřáby manipulované parním strojem. Na válečných lodích v pojednávaném období (1860-1905) byly nejčastěji používány jeřáby výložníkové, deriky (viz Derik lodní). Pokud stály deriky samostatně (např. na rakousko-uherských lodích typů RADETZKY a VIRIBUS UNITIS), pak byl sloup jeřábu upevněn v mohutné rosetě zapuštěné ve vrchní palubě, avšak výložník byl upevněn stejně jako na stěžni, tady na objímce s čepem, obepínající sloup stožáru, a stejný byl i lanový systém sloužící ku ovládání výložníku a ke zvedání/spouštění břemene. Takové jeřáby stály na jednom i druhém boku ve středolodí. – Některé lodě, např. britské SWIFTSURE a TRIUMPH či rakousko-uherský KAISER KARL VI a některé německé, měly boční zvedací stroje na způsob jeřábů skříňových, Fairbairnových, což byly čtyřhranné nebo tubusové, nýtované a uvnitř vyztužené skříně, nahoře převislé a tak vytvářející mohutné rameno, přičemž lanový systém ke zvedání břemene byly uvnitř jeřábového tělesa. Jeřáb byl opět pevně zasazen do rosety ve vrchní palubě nebo palubě nástavby, vybaven patním ložiskem, a otáčel se celý. – Na francouzských predreadnoughtech a na ruském CESAREVIČI byly i jeřáby rámové respektive portálové, pro přenášení velkých lodních člunů; ty se po kolejnicích napříč člunové paluby dopravily pod jeřáb, zavěsily podélně pod rámem a jeřáb se s nimi vychýlil přes palubní hranu (nástavby, trupu) nad vodu. – Menší čluny anebo ty, které nebyly v dosahu výložníku, spočívaly na člunových ložích („kýlblocích“) buď pod otočnými rameny jeřábků s nevýklopnými obloukovými rameny zvanými davity (viz Davit) a nad vodu se dostaly postupným natočením ramen jeřábů vně lodi, anebo byly pod rameny výklopných jeřábků zvaných barkuny (viz Barkun).

Jícen lodní = jakýkoliv účelový otvor v některé palubě lodi. Jícny vedly dýmovody, větrací roury, schůdky… Jícen nákladový byl velký palubní průnik, jímž se ukládalo zboží do nákladového prostoru; malý jícen byl luka (viz Luka), jícen opatřený schůdky byl palubní průvlak (či průchod), jícen se žebříkem byl rovněž průvlak (či průlez), jícen pro průchod kotevního řetězu palubou byl průvlačnice, jícen pro průchod dýmovodu nebo větrací roury byl též průvlak (nebo průtah), krytý jícen větrací a osvětlovací byl světlík…

Jména čínských lodí: Řada soudobých knižních, časopiseckých a webových prací je poznamenána míšením jmen čínských lodí (ale i třeba jmen osobních, místopisných…) v jejich různých verzích - mezinárodních a národních. Nejčastěji používají autoři nikoliv české tvary jmen čínských lodí, nýbrž verze převzaté z anglosaské literatury, k nimž někdy přidávají v závorkách zápisy jmen lodí utvořené podle mezinárodního hláskového systému pchin-jin, někdy to prohodí a připletou jmenné tvary v českém převodu, většinou opět bohužel nesprávně utvořené. Tak vznikají zbytečné a až bizarní směsice nesprávných jmen jednotlivých čínských lodí, ač stačí, ba je třeba uvádět jen český zápis čínského názvu. Bohužel, mnozí naši autoři nevědí, že takové odlišnosti existují, nebo je prostě ignorují a spoléhají na obecnou čtenářskou neznalost pravidel zápisu čínských názvů a jmen do našeho mateřského jazyka, a ti, kteří by v tom rádi měli jasno, těžko hledají příslušné informace. - Pro vysvětlení: pchin-jin (pinyin) je čínská mezinárodní hlásková abeceda. Nejde o transkripci, natož anglickou; tato abeceda, zavedená v Číně a přijatá v celém světě koncem osmdesátých let 19. století, je užívána pro zápis čínštiny formou latinky tam, kde by užití čínských znaků bylo složité, ba nesrozumitelné či vyloženě nevhodné. Co se týče jmen lodí, používají pchin-jin i autoři námořnických pojednání v jiných státech, avšak vždy upřednostňují domácí zásady zápisu, a nutno dodat, že tyto verze - anglické, francouzské, německé… - jsou samozřejmě ve vzájemném porovnání rozdílné. Jelikož ale čeští autoři maritimních pojednání nejčastěji čerpají z anglosaské literatury a internetu, používají samozřejmě nejčastěji anglické verze jmen čínských lodí, aniž vědí, že chybují a že existuje česká forma zápisu jmen čínských lodí, utvořená podle systému české orientalistiky. Pokud tedy respektují obecná pravidla českého jazyka, měli by respektovat i skutečnost, že v české publicistice a literatuře je třeba psát české verze i jmen čínských lodí, ne však ve verzi v pchin-jin, neboť uvádění jmen ve verzi pchin-jin - jak už uvedeno - je u nás zbytečné, byť „dělá dojem“ (používá se jen v mezinárodních textech, v jiné řeči než češtině). Abychom autorům pomohli, uvádíme přehled českých přepisů jmen čínských lodí z let 1860-1895. Názvy lodí nejsou řazeny abecedně, nýbrž chronologicky – podle období vzniku lodí. Tučně je vyvedena česká verze jména lodi, v závorce anglická verze, zatímco zápis podle pchin-jin uveden není.

Bitevní obrněnce:

ŤING-JÜEN (KING YUEN nebo TING YUEN)

ČCHEN-JÜEN (CHEN YUEN)

Pancéřové křižníky

ŤIN-JÜEN (KIN YUAN)

LAJ-JÜEN (LAI YUAN)

Lodě pobřežní obrany

PING-JÜEN (PING YUEN)

Chráněné a nechráněné křižníky:

ČCHIANG-CU (CHIANG TZU)

FU-PO (FU PO)

AN-LAN (AN LAN)

FEJ-LAN (FEI LAN)

ČCHIN-AN (CHIN AN)

JÜEN-KCHAI (YUAN K´AJ)

TECHENG-JING-ČCHEN (TENG YING CHEN)

TAJ-AN (TA´ AN)

WON-KchAP (WON CAP)

CHAJ-AN (HAI AN)

JÜ-JÜEN (YU YUEN)

WEJ-JÜEN (WEI YUEN)

ČCHAO-WU (CHAO WU)

KANG-ČCHI (KANG CHI)

TENG-ČCHING (TENG CH´ING)

PING-ČCHIN-CHAO (PING CHIN HAO)

PING-ČCHING (PING CHING)

ČCHAO-JUNG (CHAO YUNG) – 1880

JANG-WEI (YANG WEI) - 1881

JANG-PCHAO (YANG PAO) - 1882

ČCH-JÜEN (CHE YUAN) - 1883

KCHAJ-ČCH  (KAI CHE) - 1882

ŤING-ČCHING (KING CH´ING) - 1886

CHUAN-TCHAI (HUAN T´AI) - 1886

PAO-MIN (PAO MIN)

NAN-ŤIN (NAN THIN)

NAN-ŠUEJ (NAN SHUIN)

FU-ČCHING (FU CH´ING)

ČCHING-JÜEN (CHING YUAN)

ČCHENG-JÜEN (CHENG YUAN)

ŤING-ČCHING (KING CHING)

FU-ČOU (FOO TSCHOU)

CHUANG-TCHAJ (HUANG TAI)

ŤIE-ŠING (YE SING)

CHENG-CHAJ (HENG HAI)

KUANG-JI (KUANG YI)

KUANG-ŤING (KUANG KING)

HAJ-ŤIEN (HAI TIEN)

HAJ-ČCHI (HAI CHI)

HAJ-JUNG (HAI YUNG)

HAJ-ČCHOU (HAI CHOU)

HAJ-ČCHEN (HAI CHEN)

KUANG-PING (KUANG PING)

TUNG-ČCHI (TUNG CHI)

FU-AN (FU AN)

Dělové čluny:

TCHIEN-ČCHIOU (TIEN TSIW)

TUN-ČCHIN-CHAJ (TUN CHIN HAI)

SUEJ-ČCHING (SUI CHING)

ČCH-ŤING (CHI KING)

ČCHEN-SUEJ (CHEN SUI)

KUANG-TUNG (kwan tung)

ŠAN-TUNG (shan tung)

ČCHEN-TAO (CHEN TAO)

LI-ČCHIEN (LI CHIEN)

KCHAJ-PAN (KAI PAN)

ČCHUAN-TAO (CHUAN TAO)

KEN-ČCH (KEN CHE)

ČCHING-PO (CHING PO)

ČCHING-ČCHING (CHING TSING)

ČCHIN-OU (CHIN HU nebo CHIN O´)

KUANG-AN (KUANG AN)

ČCHIN-AN (CHIN AN)

ČCHUNG-TUNG (CHIN TONG)

SAJ-ČCHING (SAI CHING)

ŤIUNG-ŠING (TIONG SING)

ČCHIN-OU (CHIN HU nebo CHIN O´)

MEI-JÜEN (MEI YUAN)

FU-ŠING (FOO HSING)

LIENG-ČCH (LIENG CHI)

PCHENG-ČCHAO-CHAJ (PANCH CHAO HAI)

ČCHAO-ŤIANG (CHAO KIANG)

ČCHEN-CHAJ (CHEN HAI)

ČCHI-JÜEN (CHIH YUAN)

ČCHEN-WEJ (CHEN WEI)

CHAJ-ČCHAN ČCHING (HAI CHAN CHING)

CHEJ-ČCHING (HEI CHING)

ČCHEN-TAO (CHEN TO)

LUNG-ČCHANG (LUNG CHANG)

CHOU-WEJ (HO WEI)

FEJ-TCHING (FEI TING)

C-TCHIEN (TSE TIEN)

ČCHIEN-ŠENG (CHIEN SHANG)

FU-ŠENG (FOO SHANG)

S-ČCHOU (HSI CHEW)

ČCHEN-PEJ (CHEN PEI)

ČCHEN-TUNG (CHEN TUNG)

ČCHEN-HSI (CHEN HSI)

ČCHEN-NAN (CHEN NAN)

CHAJ-TCHING-ČCHING (HAI TING CHING)

ČCHEN-ČCHUNG (CHEN CHUNG)

ČCHEN-PIEN (CHEN PIEN)

CHAJI-TUN SUNG (HAI TON SON)

CHAJ-TUN CHUNG (HAI TON HUNG)

ŤIN-AO (KIN AU)

KUANG-LI (KUANG LI)

KUANG-CHENG (KUANG HENG)

KUANG-ČCHEN (KUANG CHEN)

KAN-LAN (NGAN LAN) Gan Lan

ČCHEN-TAO (CHEN TAO)

KUANG-JÜEN (KUANG YUEN)

KUANG-SING (Kuang hsing)

KUANG-KUEJ (kuang kuei)

KUANG-KANG (kuang kang)

KUANG-WU (KUANG WU)

KUANG-ČCH (KUANG CHI)

KUANG-KENG (KUANG KENG)

KUANG-ŤI (KUANG SHI)

KUANG-TCHING (KUANG TING)

Torpédové jednotky:

JI (I)

ER (ERH)

TCHING-JÜEN JI (TING JUAN I)

TCHING-JÜEN-ER (TING JUAN ERH)

ČCHEN-JÜEN JI (CHEN YUAN I)

ČCHEN-JÜEN ER (CHEN YUAN ERH)

ČCHUNG-TCHUEI-JI-CHAO (CHUNG TUI I HAO)

ČCHUNG-TCHUEI-ČCHIA-CHAO (CHUNG TUI CHIA HAO)

CCHU-ER (TSO ERH)

CCHU-SAN (TSO SAN)

LEJ-LUNG (LEI LUNG)

LEJ-ChU (LEI HU)

JÜ-JI (IU I)

JÜ-ER (IU ERH)

JÜ SAN (IU SAN)

HSIA-LEJ (HSIA LEI)

ŠOU-LEJ (SHOU LEI)

LEJ-ČCHIEN (LEI CHIEH)

LEJ-KCHAN (LEI K´AN)

LEJ-KCHUN (LEI K´UN)

LEJ-LI (LEI LI)

LEJ-SUN (LEI SUN)

LEJ-TCHUEJ (LEI TUI)

LEJ-ČCHIEN (LEI CHIEN)

LEJ-ČCHUNG (LEI CHUNG)

LEJ-ČCHEN (LEI CHEN)

LEJ-TAO (LEI TAO)

FU-LUNG (FU LUNG)

FEJ-TCHING (FEI TING)

ČCH-JI (TSO Y)

Avia a šalupy:

WAN-NIEN-ČCHING (WAN NIEN CHING)

JANG-WU (YANG WOO)

WEJ-ČCHING (WEI CHING)

JÜEN-KCHAJ (YUEN KAI)

TCHAJ-AN (T´A AN)

ČCHAO-ŤIANG (TSAO KIANG)

KUANG-ČCHIA (KUANG CHIA)

ČCHAN-ČCHIANG (TSAN CHIENG)

Ozbrojené parníky:

WANG-KCHAO (WANG KAO)

TCHIEN-ČCHI (TIEN CHI)

CHAJ-ČCHING (HAI CHING)

ČCHEN-CHANG (CHENG HANG)

CHAJ-ČCHING (HAI CHING)

JANG-PAO (YAN PAO)

TA-JA (TA YA)

ČCHENG-ČCHANG (CHENG CHANG)

TCHENG-JING-ČCHOU (TENG YING CHOU)

JI-HSÜN (YI HSIN)

ČCHAO-WU (CHAO WU)

KCHUNG-C (KONG TZI)

KCHUNG-PIN (KONG BIN)

KCHUNG-CHAJ (KONG HAI)

JIANG-ČCH (KIANG CHI)

CHAI-TONG JÜEN (HAI TONG YUEN)

Jména japonských lodí: V českých článcích včetně řady pojednání na české Wikipedii týkajících se japonského válečného námořnictva často nacházíme jména historických japonských lodí zapsaná anglicky (MUSASHI, YAMATO, KATSURAGI, HASHIDATE…). Což je chyba vzniklá většinou neznalostí nebo přehlížením dlouhodobě utvářených zásad zápisu japonských výrazů do češtiny, někdy bohužel i kvůli upřednostňování angličtiny před češtinou a prostému opisování z anglických pramenů, při nedostatečné znalosti věci. Přitom jiná japonská jména se zapisují ve správné české podobě, alespoň vzdáleně se blížící fonetice japonské výslovnosti těchto výrazů; např. běžně se u nás píše Micubiši (ne Micubishi), Šimonoseki (a ne Shimonoseki), Hirošima (a ne Hiroshima)… Takže proč by to nešlo u názvů lodí? Jistě, ani české varianty jmen japonských lodí plně nevystihují výslovnost a fonetiku japonských originálů, vždyť např. Japonci neznají „ž“, „č“, „š“…, a místo nich užívají přibližně „czi“, „dzi“, „czu“…, a třeba i „f“ má v jejich jazyce jinou zvukovou podobu a je užíváno jen ve spojení „fu“, takže česká verze názvu lodi např. ČIJÓDA by v japonštině zněla přibližně „ťijóda“, ŠIKIŠIMA přibližně „cikicima“ apod. Ale ani to není důvod k přejímání anglického způsobu zápisu! Rovněž v tomto případně neobstojí ani povrchní obhajoba, že angličtina má v soudobém jazykovém světě jaksi „navrch“, protože v české literatuře a publicistice je prostě třeba psát cizí názvy, jména, hodnosti… - pokud to jde - v české variantě, podle zásad české japanistiky. V opačném případě bychom totiž museli psát třeba Jokohama jako „Yokohama“, Cušima jako „Tsushima“, Fukušima jako Fukushima, hora Fudži jako „Fuji“ („Mount Fuji“ či „Fujiyama“ apod.) a např. Moskva jako „Moscow“, Rudé moře jako „Red Sea“. Tedy anglická podoba zápisu japonských názvu lodí, osobních jmen, názvů měst… je v českém jazykovém prostoru nesprávná! A pokud bychom na ni přistoupili, musely by nastat i paralelní změny, takže by se v českých textech uváděly třeba ruské hodnosti (např.) kapitán 1. stupně jako „kapitan pěrvovo ranga“. ---- Když jsme u toho: Už nyní se v některých českých knihách (tj. v českém textu!) k našemu úžasu uvádějí zcela nepochopitelně německé hodnosti jako např. „Konteradmiral“, „Fregattenkapitän“, „Korvettenkapitän“, „Oberleutnant zur See“…, ač lze použít běžné české výrazy kontradmirál, fregatní kapitán, korvetní kapitán, námořní nadporučík… Copak je na českých ekvivalentech tak špatného, že je někteří autoři odmítají?! A místo Royal Navy lze přece pěkně napsat Královské námořnictvo, místo Kriegsmarine lze vhodněji uvést Válečné námořnictvo a namísto US Navy by bylo lepší Americké válečné námořnictvo…, protože v opačném případě bychom museli v českých větách psát třeba Baltíjskij flot. Ano, tak. Samozřejmě, že tento krátký článek s tímto problémem asi „nepohne“, ale přesto – upozornění neuškodí.

Jola = malý člun o až 6 veslech, na válečných lodích k záchranným účelům, druhý nejmenší z člunů lodních. Někdy byla jola opatřena malým pomocným stěžněm jednoduchou plachtou.