pojmy začínající na U

pojmy začínající na U

Ubytovací lodě = v pojednávaném období (1860-1918) vyřazené, odstrojené a odzbrojené válečné lodě, jejichž trupy byly po palubách rozděleny na kabiny aj. obyvatelné prostory. Většinou sloužily k přechodnému ubytování účastníků některého speciálního kursu pro námořníky, poddůstojníky (kursy dělostřelecký, torpédový…, ale i třeba pro signalisty, strojníky a kotelníky…) nebo pro kadety, ale nikoliv pro důstojníky. Většinou to byly lodě střední třídy; v této roli však dlouho přesluhovaly někdejší dřevěné řadové lodě, trvale ukotvené stranou válečného přístavu.

Ucpávky (kdysi i úcpy) = druh těsnění, drobné konstrukční části z různých, vodě odolných materiálů, které v lodních trupech, lodních strojích, pumpách, hřídelových vývodech atd. měly zamezit pronikání vody, páry nebo vzduchu z jednoho místa na jiné, vesměs mezi vůči sobě se pohybujícími součástmi či mezi součástí pevnou (např. hřídelovou rourou) a pohyblivou (např. lodní hřídelí). Principiálně byly tvořeny pouzdrem, v němž se otáčela např. hřídel, přičemž mezi povrchem hřídele a vnitřním povrchem pouzdra byla ucpávková látka. Tou byla kůže (pro ucpávky vzduchové), koudel, bavlna, pryž, plátno, plsť (ucpávky standardní) či azbest nebo velmi měkká kovová slitina (pro ucpávky odolávající vysokým teplotám), používal se i guajak; textilní materiály byly napuštěny lojem či opatřeny mastkovou moučkou, azbestem, pryží, korkem… Ucpávky byly buď samostatně drženy, nebo jedním koncem zapuštěny, a volný konec byl opatřen víkem s otvorem pro hřídel, dřík apod.; víko bylo pomocí šroubů připevněno k ucpávce tak, aby tlak víka působil na ucpávkovou hmotu a nutil ji přilínat k těsněným plochám. Ucpávky byly neustále promazávány skrze kanálky vedoucími od zásobníků s mazivem respektive povrchu pouzdra do ucpávek, na třecí plochy; guajakové ucpávky se mazaly vodou. Kovové ucpávky, většinou z bronzu, byly nejodolnější a spotřebovávaly nejméně maziva, ale jejich využití bylo omezené. Některé ucpávky, např. lodních hřídelí při jejich průchodu lodním trupem skrze hřídelovou rouru, byly provedeny velmi důkladně, též jako ucpávky vícečlenné, hřebenové, tj. tvořené těsněními a jejich pouzdry zasazenými v jednom celku.       

Uhelna = v pojednávaném období (1860-1918) na parních válečných lodích zásobník uhlí. Hlavní uhelny byly v blízkosti kotelen a spočívala v nich veškerá normální (tzv. konstrukční) zásoba paliva, zatímco uhelny pro dodatečnou zásobu byly na místech vzdálenějších od kotelen a obsahovaly množství uhlí, které s normální zásobou tvořilo bojovou zásobu paliva. Projektované, konstrukční uhelny se zřizovaly buď jako boční prostory (často bylo uhlí i v koferdamech), nebo jako stropní prostory, např. mezi dvěma pancéřovými palubami, nebo jako prostory napříč lodním trupem – buď mezi dvěma kotelními odděleními, nebo mezi kotelnou a jiným oddělením. Vertikálně situované uhelny se zvaly uhelné jámy, horizontálně situované uhelny byly uhelné bunkry (u nás se nerozlišuje); odtud - z hlediska č. jazyka nesprávné - bunkrování (dle angl. bunker), tj. nakládání uhlí. Na starých parních lodích se uhlí z bunkrů přihazovalo lopatami, od začátku 20. století se na velkých plavidlech zaváděly různé dopravníky korečkové, šnekové…, které zavážely přímo rošty (viz Kotelna lodi). Vezla-li loď tzv. nadzásobu uhlí, byly jím zaplněny i záložní prostory, ba napytlované bylo uskladněno mimo uhelny - v chodbách, na palubách včetně vrchní, vznikaly tedy uhelny improvizované, dočasné. - Při uskladnění velké masy uhlí v jedné uhelně někdy docházelo k samovznícení uhlí (okysličování atmosférickým kyslíkem), což se zprvu projevovalo silným doutnáním, takže bylo nutné uhlí okamžitě přeházet a žhavé jádro uhasit. Aby ke samovznícením nedocházelo, konstrukční uhelny se utěsňovaly, aby průnik vzduchu a vlhkosti do nich byl co nejmenší, a zřizoval se co největší počet uhelen, aby množství paliva v každé z nich bylo pokud možno malé. – Celková kapacita uhelen byla značná – na bitevních lodích z počátku století činila normální tj. konstrukční zásoba okolo 1000 t uhlí, bojová okolo 2000 uhlí, na dreadnoughtech byla značně vyšší, i přes 3000 t plus nafta, např. britská bitevní loď CANADA (dokončena v r. 1915) vezla až 3300 t uhlí a 520 t nafty.

Uhelná loď = v pojednávaném období (1860-1918) parník ke komerční přepravě výhradně uhlí, a to i pro potřeby válečného námořnictva. Uhelné lodě, velmi početné, byly velké, dobře stavěné parníky zpravidla se třemi „ostrovy“ („ostrovy“ byly zvány lodní nástavby nad úrovní vrchní paluby, z nichž přední a zadní sloužily jako ubytovací a pomocné, středolodní byly pro kapitánský můstek, větrací roury a komín, a rovněž sloužily jako ubytovací, pro důstojníky); nákladové prostory byly dva – přední a zadní. V pojednávané době přepravní kapacita těchto lodí činila až 8000 t uhlí.

Uchatiův kov = druh děloviny - materiálu k výrobě litých dělových hlavní mj. pro rakousko-uherské válečné lodě. Uchatiův kov byla měď, v níž bylo asi 8 % cínu a asi 1 % manganu. Záleželo však zejména na technologii lití hlavní; činilo se tak do studených železných forem (kadlubů), přičemž množství kovu formu zcela nevyplnilo, a až po ukončení plnění formy se žhavý materiál budoucí hlavně vnitřním tlakem zevnitř roztahoval, až vyplnil formu v celém jejím objemu. Tím se dosáhlo velké pevnosti vnitřku hlavně, zatímco vnějšek hlavně měl pevnost standardní. Po ukončení lití se hlaveň nechala vychladnout, což trvalo několik dnů, a teprve potom se vnitřek hlavně dovrtal a celá hlaveň se opracovala. Uchatiova děla byly předovky s typickým oblým zadkem hlavně, značně používané na rakouských lodích. Základní verzi děla zkonstruoval Franz sv. pán von Uchatius (1811-1881), který to v rakousko-uherské armádě hodnostně dotáhl na generála dělostřelectva a nakonec polního podmaršálka (od r. 1874). Byl velmi invenční – vymyslel nové složení výmetné dělostřelecké nálože (střeliviny), zkonstruoval balón pro shazování pum na nepřátelská postavení, v l. 1850-1851 pobýval studijně v Belgii, Francii a Velké Británii, účastnil se několika válek včetně italských v l. 1848 a 1849. Od r. 1871 byl ředitelem zbrojovky ve vídeňském arzenálu, v r. 1876 byl mu propůjčen titul barona. Jeho vynález ocelovitého bronzu na výrobu dělových hlavní se stal jeho nejslavnějším, ale známé byly i jeho sférické výbušné střely do „jeho“ děl.

Union-jack (angl) = jiné slovní označení státní vlajky Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, na níž jsou sloučena vyobrazení křížů sv. Jiří (St. George - anglický), sv. Ondřeje (St. Andrew - skotský) a sv. Patrika (St. Patrick - severoirský). Vyvěšovala se pouze na lodích ve státní správě nebo správě Královského námořnictva, tj. na lodích vojenských, a to pouze na přídní žerdi ("fore staff") a jen při kotvení lodi. Ve stávající podobě je od r. 1801.

Úplav = zvířená voda za plující lodí, kýlová brázda, vznikající odtrháváním proudnic vody od lodního trupu, lodních vrtulí a kormidlové ploutve a jejich prolínáním.

Uplavnění (antikv.) = učinění např. přístavního vplavu opět způsobilým pro plavbu lodí. Zpravidla se tak dělo bagrováním, ve válečných přístavech v pojednávané době nejméně na hloubku 8 m (do r. 1906) respektive 10 m (později, kdy měly největší dreadnoughty ponor okolo 9 m).

Úseky lodní = prostory uvnitř lodního trupu vymezené hlavními příčnými protizátopovými přepážkami, dosahujícími k hlavní palubě. Zkoušely se na těsnost vzájemnou a těsnost vnější, tj. na těsnost obšívky.     

USS (angl.) = zkratka z počátečních písmen slov Unites States Ship – Loď Spojených států, která se klade před název každé válečné lodi Amerického válečného námořnictva (US Navy). Až na výjimky, kdy autor pojednává o skupině lodí různé státní příslušnosti, je u nás používání této zkratky zejména v literárních a publicistických textech zbytečné, podobně jako americká kategoriální rozlišení (ACR, BB, BM, DD, TB apod.)

Uvazovací zařízení = lodní prvky sloužící k (1) připevňování lodi ke břehu nebo jiným plovoucím objektům, (2) přemisťování lodi, (3) spojování lodí do soulodí, (4) ulehčení vnější manipulace s lodí v místech, kde na to vlastní pohonné a řídící úprostředky lodi nestačí. Aktivními uvazovacími zařízeními byly: řetězová vratidla, lanové vrátky vyvazovací a lanové vrátky spřahovací. Pasivní uvazovací prostředky nebyly mechanické; tvořila je podstava, k níž byly neoddělitelně připevněny uvazovací prvky, a celý tento uvazovací prostředek byl neoddělitelně upevněn k palubě. Pasívními uvazovacími zařízeními byla: pacholata lanová nebo řetězová, přičemž: lanová pacholata byla kruhového průřezu – jednoduchá, dvojitá nebo trojitá a sloužila buď k vlečení, nebo vyvazování lodi, či k obojímu účelu; řetězové pacholata byla čtyřhranná a sloužila k uvazování kotevního řetězu; rohatice byl prvek tvořený záchytnými trny vyhnutými nahoře vně, průvlačnice byl prvek se záchytnými trny vyhnutými dovnitř; a lanové kruhy s úchytným okem. Pasivní uvazovací prostředky byly ze železa, později z oceli a jejich velikost byla odvislá od velikosti lodi.      

Uzel = v námořnictví jednotka rychlosti rovnající se zdolání 1 námořní míle (1852 m) za 1 hodinu. Odvozeno od vzdálenosti uzlů na šňůře logu (viz Log); šňůra logu byla 185,2 m dlouhá, opatřená uzly ve vzdálenosti jedné stodvacetiny (1/120) nám.míle, tedy 15,43 m od sebe. Log se shazoval do kýlové brázdy, načež námořník počítal, kolik uzlů lana logu mu během 30 vteřin prošlo rukama, a počet uzlů lana za tuto dobu rovnal se rychlosti lodi v uzlech. V 19. století se začaly objevovat mechanické měřiče rychlosti lodi.